Využití dobrmanů během 2. světové války

Vojenské nasazení psů začalo u U. S. Marine Corps v roce 1935 během středoamerické guerillové války. Psi byli většinou využíváni jako kurýři a poslové a měli za úkol varovat své spolubojovníky-vojáky před nepřítelem. Německé vojenské jednotky využívaly psů dokonce již během 1. světové války. Především tyto zkušenosti vedly tedy k masivnějšímu využívání a bojovému nasazení psů i v průběhu 2. světové války. Psi byli tehdy nasazováni nejen pro průzkum terénu, ale i jako poslové a zásobovači i jako příslušníci jednotek pěchoty. 

Sídlem výcvikového střediska psích válečných jednotek US Marine Corps byl kemp LaJuene v Severní Carolině a nováčci zde začínali svůj výcvik k bojovým úkolům s hodností vojína; mimochodem, vojenští psi mohli svoji vojenskou hodností klidně převýšit své psovody a být jim tedy z vojenského hlediska nadřízenými ! Ve výcvikovém kempu LeJeune bylo tehdy vycvičeno celkem sedm psích vojenských čet.

Jako nejvhodnější plemeno k výcviku a ostrému bojovému nasazení byli tehdy pro jejich povahové vlastnosti armádou vybíráni především dobrmani, kteří tvořili zhruba 75% vycvičených psů. Zbytek, tedy zhruba 25%, pak tvořili němečtí ovčáci. Prostřednictvím neziskové organizace Dogs for Defense mohla americká veřejnost své dobrmany pro službu v US Marine Corps zapůjčit. Také americký dobrman klub dodal armádě mnoho válečných psů-veteránů.

Každý pes-voják prošel nejprve šestitýdenním výcvikem v poslušnosti. Po absolvování základního výcviku byli psi rozděleni do specializovaných skupin podle budoucího zaměření: průzkumníci, kurýři-poslové-zásobovači a pěchota. Průzkumníci byli v bojových operacích vysíláni jako první linie spolu se svými psovody k průzkumu terénu, detekci min a nástražných zařízení, průzkumu jeskyní a špatně přístupných míst a rekognoskaci umístění nepřátelských jednotek. Kurýři byli následně vysíláni do oblastí coby spojení s již dislokovanými jednotkami, plnili funkci zásobovačů jídlem, zbraněmi a věcmi denní potřeby i funkci doručovatelů pošty nebo rozkazů. Příslušníci pěších jednotek pak měli za úkol varovat své spolubojovníky před přítomností nepřítele.

K varování před přítomností nepřátelských japonských vojáků museli psi používat signálů, neboť v bojových podmínkách museli být vycvičeni tak, aby neštěkali, a neupozornili tak nepřítele na svou vlastní přítomnost. Takto speciálně vycvičení psi dokázali rozpoznat pach člověka na vzdálenost až 2 kilometry. Během celé války proto Japonci nedokázali zajmout ani zlikvidovat žádnou z těchto sedmi vojenských psích čet. Specializované jednotky byly během 2. sv. války v Pacifiku nasazeny v různých místech, především ale na Guamu, Okinawě a Guadalcanalu.

Po konci války v srpnu 1945 byly tyto psí bojové čety rozpuštěny. Mnoho z těchto psích válečných veteránů-hrdinů bylo opět přecvičeno a přeorientováno zpět na běžný civilní život a vrátili se ke svým původním majitelům, přičemž někteří ze psů zůstali na dožití u svých vojenských psovodů. Na seznamech amerických jednotek figuruje celkem 1047 dobrmanů-vojáků, z toho 465 dobrmanů bylo nasazeno přímo v bojových operacích, přičemž 25 dobrmanů položilo v průběhu služby během války v Pacifiku svůj život.

Zásluhou veterána 2.sv. války a člena pacifických psích válečných čet Dr. Williama W. Putneyho byl na americké námořní základně na Guamu vybudován při příležitosti 50. výročí osvobození ostrova památník psích veteránů-hrdinů. The Always Faithful Memorial je bronzovou sochou  ležícího dobrmana v životní velikosti, na kamenném podstavci, s vyrytými jmény všech 25 dobrmanů, kteří položili své životy při válečných operacích na Guamu v roce 1944. 

based on original article by Dana Prince

překlad: rt